Vypadají jako rozlitý žloutek na mechu, přesto umí řešit problémy, plánovat trasy a učit se ze zkušeností. Slizovky bez jediné nervové buňky ukazují, že inteligence má více podob, než jsme si mysleli.
Myslí, i když nemají čím
Slizovky z rodu Physarum polycephalum jsou jednobuněčné organismy, které by většina lidí přešla bez povšimnutí. Připomínají podivný sliz, který se líně plazí lesním porostem. Přesto dokážou něco, co zpochybňuje naše chápání inteligence. Umí se rozhodovat, optimalizovat cesty a reagovat na nové situace. Vědci je dokonce zapojili do experimentů, ve kterých předčily lidské inženýry.
Jeden z nejznámějších pokusů proběhl v Japonsku. Výzkumníci rozmístili ovesné vločky do tvaru tokijské železniční sítě a slizovka během několika hodin vytvořila propojení, které se svou efektivitou blížilo návrhu skutečných dopravních plánovačů. Bez jediného neuronu, bez očí, bez uší.
Paměť bez mozku
Slizovky si nejen pamatují, ale učí se. Když narazí na nepříjemný podnět, jako je chlad nebo světlo, snaží se mu příště vyhnout. Vědci je několikrát vystavili stejným podmínkám a slizovky postupně měnily své chování. Zdálo se, že si „zapisují“ zkušenosti do své cytoplazmy. Nešlo o reflex, ale o adaptaci.
V jiném experimentu se dokázaly naučit, že chlad nemusí nutně znamenat hrozbu. Po opakovaném vystavení se přestaly vyhýbat chladu, čímž ukázaly schopnost změny strategie.
Co všechno se můžeme naučit?
Zkoumání těchto organismů nepomáhá jen biologům. Zajímá i informatiky, matematiky a plánovače sítí. Slizovky totiž představují takzvané emergentní chování, kdy jednoduchý systém vykazuje komplexní řešení.
Z jejich „přemýšlení“ už vzešly návrhy:
- optimalizace dopravních tras,
- nové algoritmy pro robotiku,
- inspirace pro decentralizované sítě.
Věda díky nim znovu zvažuje otázku, co to vlastně znamená být inteligentní. Je to schopnost učit se, rozhodovat, nebo jen mít mozek?
Zdroj foto: Pixabay