Uprostřed středověké Anglie se z polí vynořily dvě podivné děti se zelenou kůží a neznámou řečí. Přestože událost pochází ze 12. století, její záhada žije dodnes. Co se tehdy stalo ve vesnici Woolpit?
Když se země otevřela
Byl teplý den v anglickém hrabství Suffolk, někdy kolem roku 1150. Vesničané z Woolpitu si všimli dvou dětí, které vyšly z jámy poblíž vlčích pastí, podle kterých nese obec své jméno. Chlapec a dívka byli oblečeni v neobvyklých oděvech, mluvili jazykem, kterému nikdo nerozuměl, a co nejvíce zarazilo obyvatele… jejich kůže měla zelený odstín.
Jak uvádí server Ancient Origins, děti prý nechtěly jíst běžné jídlo, dokud jim někdo nenabídl syrové fazole. Až po několika dnech si pomalu začaly zvykat a jejich pleť ztrácela zelený nádech. Chlapec však onemocněl a brzy zemřel. Dívka přežila a postupně se naučila jazyk i zvyky okolního světa.
Odkud přišly?
Později tvrdila, že s bratrem pocházeli z podzemního místa zvaného Země svatého Martina, kde panuje věčný soumrak. Všechny věci tam měly zelený nádech, a jediný důvod, proč se ocitli na povrchu, byl podivný zvuk, který následovali.
Historici dodnes debatují, zda šlo o metaforu, nemoc, či jiný jev. Teorie zahrnují například otravu arsenem, genetickou poruchu či folklórní přenesení sirotků. Někteří badatelé naznačují, že děti mohly být cizinci z jiného regionu, snad z Belgie, a jejich jazyk byl jen neznámým dialektem. Jiní mluví o možném výkladu přes brány mezi světy či paralelními dimenzemi.
Proč to fascinuje dodnes
Záhada dětí z Woolpitu přežila díky písemným záznamům kronikářů jako Ralph z Coggeshallu nebo William z Newburghu. Přestože žádný důkaz dnes nezbývá, příběh nadále inspiruje knihy, dokumenty i sci-fi seriály. Možná nejvíce proto, že se v něm mísí realita s mýtem způsobem, který nutí čtenáře přemýšlet, kde končí skutečnost a začíná legenda.