Všichni vědí, že to přijde. Všichni tuší, kde to přijde. A přesto mu nikdo nedokáže zabránit v tom, aby znovu a znovu nastoupil desítky kilometrů před cílem a zvítězil. Bývalý profesionální cyklista Tom Danielson nyní nabídl detailní analýzu, proč je taktika dlouhých úniků Tadeje Pogačara tak geniální a zdánlivě neporazitelná.
Útok jako poznávací znamení
Dlouhý, osamocený únik se stal pro slovinského fenoména poznávacím znamením. Zatímco jiní čekají na posledních pár kilometrů, Pogačar se nebojí zaútočit i osmdesát kilometrů před cílem. Jeho nejdelší úspěšné sólové jízdy jsou toho důkazem:
- 81,1 km – Strade Bianche 2024
- 75,0 km – Mistrovství Evropy 2025
- 66,6 km – Mistrovství světa 2025 (Rwanda)
- 51,7 km – Mistrovství světa 2024
- 49,2 km – Strade Bianche 2022
Šach mat situace
Jak je možné, že celá skupina pronásledovatelů nedokáže dojet jediného jezdce? Bývalý profesionál Tom Danielson na síti X vysvětlil, že nejde jen o hrubou sílu, nýbrž o geniální taktiku.
„Je to proto, že plánuje své útoky v nejkritičtější chvíli závodu,“ napsal Danielson. „Místo, kde zaútočí, je nejtěžší pasáž, za níž následují další náročné úseky.“
Tým UAE prý před útokem zvýší tempo na maximum, čímž unaví a roztrhá peloton.
„Je to situace typu šach mat,“ vysvětloval s tím, že dorovnat se jeho genialitě je prakticky nemožné.
„Závodníci vzadu jedou na hraně a terén je natolik náročný, že i jízda v háku je stojí téměř stejné úsilí jako stíhání na čele. Početní převaha tak nehraje žádnou roli.“
Terén nade vše
Danielson navíc tvrdí, že Pogačar si již cíleně vybírá závody, kde lze tuto strategii uplatnit. Právě proto mu prý chybí vítězství z rovinatějších klasik, jako je Milán-San Remo, kde musí závodit jinak.
Zdroj foto: Pixabay