Chobotnice nejsou jen podmořští samotáři. Jak ukazuje nová studie, trpí při izolaci stejně jako lidé. Vědci objevili, že se jim v osamění zhoršuje zdraví i duševní rovnováha.
Samota, která zanechává stopy
Pod mořskou hladinou žije tvor, o kterém se dlouho říkalo, že je samotář. Chobotnice. Elegantní, tichá, plná záhad. Jenže nové výzkumy ukazují, že její vnímání světa je mnohem jemnější, než jsme si mysleli. A že samota ji dokáže zlomit.
Vědci z Floridské atlantické univerzity, na které se odkazuje server Science Alert, sledovali chobotnice ve zcela izolovaném prostředí. Bez kontaktu s jinými tvory začaly vykazovat známky stresu, ztrácely zájem o pohyb a jejich mozková aktivita vykazovala podobné změny, jaké známe od lidí s depresí.
Podmořská empatie
To, co výzkumníky překvapilo nejvíc, nebyla jen biologická reakce, ale emocionální náboj. Chobotnice projevovaly známky úzkosti. Když byly dlouho samy, vyhledávaly objekty v nádrži, ke kterým se mohly přitulit. Některé se stahovaly do úkrytů a odmítaly potravu.
Podle vědců může jít o evoluční pozůstatek z dob, kdy byla socializace výhodou. Chobotnice jsou navíc extrémně inteligentní, mají vysoce rozvinutý nervový systém a schopnost učení. Emoce proto nejsou doménou pouze savců, ale zřejmě i měkkýšů s osmi chapadly.
Co nám říkají chapadla o nás samých
Tento výzkum otevírá otázku, nakolik jsme s ostatními živočišnými druhy skutečně propojeni. Pokud i chobotnice potřebují kontakt, co dalšího ještě nevíme o zvířecím světě? A co to říká o nás, lidech, kteří se někdy izolují sami dobrovolně?
Možná nás spojitost s tímto podmořským tvorem vede k jediné otázce: pokud i chobotnice trpí samotou, neměli bychom si lidskou blízkost chránit ještě víc?
Zdroj foto: Pixabay