V létě roku 64 zachvátil Řím oheň, který během několika dní proměnil velkou část města v trosky. Zůstaly jen černé stěny, kouř a příběhy, které si lidé šeptali ještě generace poté.
Obyčejný večer, který se změnil v peklo
Podle kronik začalo vše v obchodní čtvrti blízko velkého cirku. Úzké uličky plné dřevěných domů byly suché a náchylné k požáru. Když vyšlehly první plameny, lidé si mysleli, že jde o běžný požár, který se podaří zvládnout. Vítr ale za pár hodin rozdmýchal oheň do podoby, kterou už nikdo nedokázal zastavit.
Plameny, které se nedaly obejít
Oheň se šířil tak rychle, že celé čtvrti mizely během jediné noci. Ulice byly ucpané lidmi, vozíky, dobytkem i majetkem, který se lidé snažili zachránit. Někteří běželi k Tibeře, jiní hledali útočiště v chrámech. Žár byl tak silný, že praskaly kamenné sloupy a kovové brány se tavily.
Dny bez slunce
Požár trval téměř týden a kouř zakryl oblohu nad městem i širokým okolím. Mnoho obyvatel přišlo o domovy, chrámy i dílny. Ti, kdo přežili, si pamatovali horký prach, který se jim lepil na tvář, a ticho, které nastalo, když plameny konečně uhasly.
Stopy, které oheň nezničil
Oheň zničil většinu města, ale nezničil jeho ducha. Římané začali stavět znovu – širší ulice, kamenné stavby a nové veřejné budovy. Z požáru se stala nejen tragédie, ale i počátek proměny města. Zůstala však i stinná stránka: šeptanda, že císař Nero nechal oheň založit, aby mohl přestavět Řím podle svých představ. Pravda zůstala někde mezi strachem a legendou.
Oheň, který se stal součástí paměti
Požár Říma se stal jednou z událostí, které připomínají, jak rychle se může ztratit vše, co lidé budují po generace. I dnes po téměř dvou tisíciletích zní příběh z oné osudné noci jako varování před silami, které lze jen těžko zkrotit. Vzpomeňme například na nedávné požáry v Austrálii či Kalifornii…
Zdroj foto: Pixabay