Na jaře roku 1453 oblehlo osmanské vojsko město, které bylo po staletí branou mezi Evropou a Asií. Konstantinopol se bránila s odvahou, ale 29. května padla a s ní skončila i tisíciletá Byzantská říše.
Hradby, které budily respekt
Konstantinopol byla dlouho považována za nedobytnou. Trojité hradby, vysoké věže a přístup z moře ji chránily před útoky. V minulosti odolala Peršanům, Arabům i křižákům. Roku 1453 však před branami stál sultán Mehmed II. se stotisícovou armádou a s děly, která svět ještě neviděl.
Poslední císař a jeho lidé
Císař Konstantin XI. věděl, že stojí proti přesile. Přesto se rozhodl město bránit. V ulicích panovala směs strachu a odhodlání. Obyvatelé opravovali hradby, shromažďovali zásoby a modlili se v chrámu Hagia Sofia, zatímco dělové koule otřásaly zdmi.
Zlom, který rozhodl
Po několikatýdenním obléhání přišel útok, který rozhodl. Osmané zaútočili v noci, dělostřelectvo zničilo části hradeb a vojáci pronikli do města. Císař Konstantin padl v boji, jeho tělo se nikdy nenašlo. Ulice se naplnily chaosem a křikem, který znamenal konec Byzance.
Nová éra na troskách
Mehmed II. vstoupil do města a učinil z něj hlavní město Osmanské říše. Hagia Sofia se změnila v mešitu a Konstantinopol dostala nové jméno, a to Istanbul. Pro Evropu to byl šok a varování, že mocenská rovnováha se přesouvá na východ.
Odkaz pádu
Pád Konstantinopole nebyl jen vojenským vítězstvím. Otevřel cestu Osmanům dál do Evropy a zároveň urychlil hledání nových obchodních cest na západ, což později vedlo k objevným plavbám. I nejpevnější hradby mohou podlehnout času a síle nepřítele.
Zdroj foto: Pixabay