Je to jediný z našich domácích jehličnanů, který se na zimu strojí do naha. Modřín, vysoký a štíhlý strom horských lesů, však neskrývá své největší poklady v jehličí, nýbrž ve dřevě. To je pro svou krásu, pevnost a trvanlivost po staletí vyhledávaným materiálem truhlářů a stavitelů.
Jehličnan, jenž shazuje jehličí
Modřín je strom plný protikladů. Ačkoli patří mezi jehličnany, jeho měkké a jemné jehlice, vyrůstající v chomáčcích, každý podzim opadají podobně jako listí z dubu či buku. Tento vysoký strom s kuželovitou korunou, dorůstající výšky i přes čtyřicet metrů, je typickým obyvatelem čistého horského prostředí.
Poklad jménem dřevo
Tím nejcennějším, co modřín nabízí, je jeho dřevo. Je polotvrdé, avšak výrazně tvrdší, pevnější a trvanlivější než dřevo smrku či borovice. Má nažloutlou bělovou vrstvu a krásné, okrové až červenohnědé jádro, jež na vzduchu postupně tmavne.
Jeho textura je naprosto unikátní. Hustší letokruhy a především velké množství drobných, dobře zarostlých součků mu dodávají nezaměnitelnou a velice ceněnou kresbu. Oproti borovici navíc obsahuje méně pryskyřice, pročež se lépe obrábí a přijímá lepidla i nátěry.
Krása, jež se neskrývá
Právě pro svou unikátní kresbu se modřínové dřevo používá především tam, kde má být vidět. Odedávna je materiálem pro výrobu masivního nábytku, schodů, zábradlí a především luxusního obložení stěn.
Platí zde nepsané pravidlo, že krása modřínu se neskrývá. Jeho povrch se zpravidla nemoří a nikdy se nepřetírá krycí barvou. Takový krok by byl považován za barbarství.
Citlivý na vzduch
Tento majestátní strom je však velice citlivý na znečištěné ovzduší. V blízkosti měst a průmyslových zón se mu nedaří. Právě proto se lesníci snaží křížit náš domácí modřín opadavý s jeho příbuzným, modřínem japonským, jenž průmyslovým exhalacím odolává o něco lépe. I to je důkazem, že modřín patří do čisté a neporušené přírody, z níž čerpá svou sílu a krásu.
Zdroj foto: Pixabay
